Monday, 15 December 2014

Statistiky

Už nějakou tu dobu statistiku blogu a facebooku nesleduji. Přestalo mě to zajímat. Kupodivu, od té doby, co to nesleduji, návštěvnost blogu roste, i když jsem třeba měsíce nenapsala ani pár řádků.

Like a prokliky totiž opravdu nic neznamenají. Ano, zní to sice hezky, je to měřitelné. Ale to, co chci blogem dosáhnout, měřitelné není. To, že si se mnou někdo povídá na základě mého blogu, že mě pozná, že se díky blogu podívá do naší kuchyně, nesouvisí se statistikou.

Stejně, jak netuším, kolik „kamarádů“ na FB mám, nepočítám ani, kolik mám fanoušků. Je to totiž vykonstruované, umělé číslo, které s realitou nemá nic společného.

Chcete lidi oslovit? Pište upřímně, od srdce. Jak víte, že je oslovíte, když nelajkují? A není to úplně jedno?
Čísla jsou k ničemu, stejně pak záleží jen na tom, komu můžete zavolat, když vám teče do bot. Nebo kdo se u vás objeví ve dveřích, když otevřete kuchyň.

Sunday, 7 December 2014

Kouzlo

Kouzlo je, když se jednoho rána probudíte a všechno se zdá být jasné. Nesnesitelná únava, nedostatek spánku, pocit úzkosti, všechny potíže, překážky a obavy zmizí a jen jedete. Všem to nesmírně přeju, ať pocítí, jaké to je makat jak blázen a najednou cítit, že jste dosáhli toho, na co jste si dříve netroufali ani myslet. 

Thursday, 4 December 2014

Ostrov v moři

 Některé věty si pamatujete více než ty ostatní. Můj učitel angličtiny na gymplu řekl, že čím více toho umíš, tím více se ti rozjasňuje, jak mnoho toho neznáš. Naše znalosti jsou jako ostrov v moři. Moře symbolizuje neznámé. Čím větší ostrov (znalosti a zkušenosti) vlastníte, tím se váš ostrov dotýká větší plochy moře, toho neznámého.

Jsou momenty, kdy váš ostrov roste šíleně rychle, a proto vnímáte jenom to moře. To obrovské neznámé. A připomíná vám to vše, co ještě neumíte. Výzva je vypořádat se s tím a jít dál, byť dobře víte, že to moře bude jenom větší a větší.
Možná je důležité naučit se radovat se i z toho ostrůvku, užívat si pobyt na něm, nabrat sílu i odvahu, než se vyberete zkrotit celé moře.  

Denně zjišťuji, kolik toho neznám. Každou chvilku narazím na něco, co by mohlo být lepší. Jednak je to nekonečná hra a inspirace, rozhodně se nenudím a neusínám v pohodlí. Na druhé straně, nemůžu říct, že mě to občas neděsí a nepociťuji touhu mít už to všechno za sebou, aspoň kus toho neznámá a mít trochu více sebejistoty, větší ostrov. 

Monday, 1 December 2014

Drobné radosti



Když se někdo podívá na jídelní lístek a s údivem řekne „To je teda zajímavé!“

Když pracujete na počítači na baru a slyšíte, jak si někdo pochutnává na jídle.

Když se vám povede všechno nafotit.

Když vás někdo z oboru pochválí, že se zlepšujete.

Když se vás někdo zeptá „Jak to jde?“ a můžete upřímně odpovědět „Skvěle!“

Když zjišťujete, že to, co jste před měsícem pokládali za nemožné, zvládáte levou zadnou.

Když se někdo třikrát vrátí, aby ochutnal váš dort.

Když slyšíte na pohovoru „Chci dostávat úkoly, chci myslet, chci se rozvíjet.“

Když se vás zákazník zeptá na recept šťouchané dýně.

Když se kurz vypsaný na pečení vánočního cukroví zaplní během 15 minut.


Když vám ředitel Melvilu řekne, že se jednou bude chlubit tím, že vás zná :) 

Wednesday, 26 November 2014

Jak zaujmout přihláškou na pracovní pozici?



Jelikož se poslední týdny snažíme náš pracovní tým rozšířit, hledáme zaměstnance. Akorát mě zaráží, proč se vůbec namáhá někdo napsat mi, když se k tomu staví tak, že nemám chuť ani odpovědět.
Během svého života jsem se setkala s náborem několikrát a vždy mě fascinovalo, jak málo by stačilo, aby si o vás někdo nemyslel, že o pozici vlastně vůbec nestojíte. Možná o tom ani nevíte. Jelikož se naše personální problémy zdají být vyřešené, a dostala jsem i několik velice příjemných a aktivních přihlášek, usuzuji, že chyba není ve mně.
Pokud byste se v budoucnu odhodlali napsat životopis, tady máte návod, které chyby určitě nedělejte.
11)      Do předmětu emailu uveďte, o kterou pozici se zajímáte. Pak se vám nestane, že na email „Dobrý den, mám zájem o vámi inzerovanou pozici…“ dostanete stručnou odpověď: „Kterou?“
Samozřejmě se jedná pouze o řečnickou otázku, vaše přihláška okamžitě putuje do koše.

22)      Přihláška není esej o 1000 slov. Nepřečtu to. Nudí mě to. Mám v mejlech 20 přihlášek. Kdyby mi psal každý dvě A4, musím přečíst 40 stránek. To už si otevřu nějakou knížku.
Stačí napsat pár řádků, proč se hlásíte. Nějaké klíčové slovo, třeba že máte praxi, nebo že se o téma zajímáte, něco osobního, co by mě zaujalo.

33)      Snažte se. Jako opravdu. Když už domlouváme termín pohovoru, nejsem vaše asistentka, abych se já snažila najít termín, který vyhovuje vám. Tento přístup mě neskutečně štve a nemám chuť v konverzaci pokračovat.

44)      Nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy nepište „Pošlete mě prosím více informací.“ O čem proboha? To si opravdu představujete, že si jedno krásné odpoledne udělám kafe, sednu si a budu přemýšlet nad tím, co tu holčinu ještě může zajímat? Že by chtěla vědět, co vařím nejradši? Nebo barva vlasů, velikost bot? Chce vědět, jak je práce náročná nebo jestli budou směny zadané týden dopředu? Zda jsou směny flexibilní? Když se vám zdá, že potřebujete více informací, napište, co chcete vědět. To už svědčí o tom, že jste se nad inzerátem a možností práce opravdu zamysleli a já velice ráda odepíšu.

55)      Na pohovor se připravte. Zapomeňte na „Já přesně ani nevím, co bylo v inzerátu, přeposílal mi to přítel, protože si hledám nějakou práci.“ Aha… Takže se očekává, že udělám přednášku o tom, co bylo možné si zjistit? Vaše naivita je sice rozkošná, ale ne ;)

66)      Na pohovor se připravte. Ano, je to tak důležité, že to napíšu ještě jednou. Co ta příprava zahrnuje? V době internetu je to velice jednoduché, stačí si vyhledat, kam že se to hlásíte, co ta firma dělá. Velice těžké, předpokládám… i když, někomu to jde krásně, takže nevím, kde bude chyba ;)

77)      Jedna bonusová rada: nezapomeňte na svoje kontakty. Uveďte je nejen do CV, ale i do podpisu v mejlu. Pokud se vám povede zaujmout, je nesmírně ubíjející, že se vám člověk nemůže dovolat, a na email dopovídáte až za týden.


Věřte nebo ne, člověk, u kterého se hlásíte na práci, pracovníka potřebuje. Má tedy zájem, aby ve vás hledal něco dobrého. Chce ale nabídku. Dal jednu vám, chce na oplátku tu vaši. Co umíte? Co vás zajímá? Buďte trochu kreativní, ono se to vyplatí. 

Saturday, 15 November 2014

Matematické řešení

"Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale když už není co doebrat."

Antoine de Saint-Exupéry


Ukazuje se, že řešit jednu věc je mnohem těžší, než když máte deset otázek. 

Ono totiž na jedinou záležitost může existovat deset použitelných řešení. Vy ale potřebujete jen jednu, a tu nejefektivnější. 

Proto je lepší přidat si trochu na zátěži, ne proto, že trpíme megalomanií. Jednoduše je pro nás asi efektivnější řešit věci z hlediska dlouhodobých plánů. 

Současně nás trápí hlavně nedostatek času, tedy pracovní síly. Nečekali jsme totiž tak rychlý růst. Pořád je co dělat. Už jedna výpomoc denně nám naši situaci ulehčuje, ale je to tak trochu k ničemu, z dlouhodobého hlediska cca nic. Potřebujeme minimálně dva lidi.

Takže jsme si v rychlosti přidali další úkol, krabičkovou "dietu". A k tomu potřebujeme další dva lidi. 

Kdo by to ještě nevěděl, jsem statik stavebních konstrukcí. Asi z deformace z povolání násobím všechno koeficientem 1,5. Ono totiž minimum nemůže stačit.

(2+2)*1,5=6 

A do toho vstupuje náš dlouhodobý plán. Příští rok se chci přihlásit na obor nutriční terapeut. Chci se totiž věnovat pacientům s autoimunitním onemocněním. Partner má taky nějaké další plány, někdo nás tedy musí umět nahradit. 

6+2=8

Jelikož doma moc času netrávíme, hledáme paní na úklid. +1 (ok, tohle nevyžaduje celý úvazek)

Pokud budu mít armádu pracovníků a chci mít čas na sebe, na naše další aktivity, potřebuji jim vše nějak předat. Dokud tedy neexistuje nějaké online telepatické připojení na moji hlavu, musíme budovat databázi. 

Další úkol: psaní. Měsíce jsem nic nenapsala na blog. Blog je vlastně celé naše know-how, náš návod a přístup k věcem. Ne že bych nechtěla čtenářům vyhovět, ale vracíme se opět k problému číslo jedna, nedostatek času. Další věc, která by se náborem lidí vyřešila. Navíc, proč budovat databázi, když bude k dispozici blog? Akorát je potřeba recepty napsat, což stejně budu muset udělat, pokud chci všechny recepty předat našemu týmu. 

A pokud jim to chci ulehčit a být trochu moderní, hodila by se aplikace, která by z receptů vypočítala nákup. To by byl blog fakt vymakaný :) Hledá se tedy další šikovný člověk na vytvoření aplikace, propojení receptů, atd. 

A na závěr, celý život bojuji s tím, že v drobnostech každodenního života plavu. Bytostně nesnáším termíny, platby, hlídání účtenek, organizaci dokumentů. Rýsuje se tedy pozice asistenta. A jeho první úkol bude, aby spočítal, kolik lidí to potřebujeme. 

Summa summarum, i když toho není málo a vypadá to jako chaos, mám pouze dva úkoly: 

Najít lidi a psát blog/recepty. Psaní mě baví a na lidi mám štěstí. No není to elegantní? :)









Matematické řešení

"Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale když už není co odebrat."

Antoine de Saint-Exupéry


Ukazuje se, že řešit jednu věc je mnohem těžší, než když máte deset otázek. 

Ono totiž na jedinou záležitost může existovat deset použitelných řešení. Vy ale potřebujete jen jednu, a tu nejefektivnější. 

Proto je lepší přidat si trochu na zátěži, ne proto, že trpíme megalomanií. Jednoduše je pro nás asi efektivnější řešit věci z hlediska dlouhodobých plánů. 

Současně nás trápí hlavně nedostatek času, tedy pracovní síly. Nečekali jsme totiž tak rychlý růst. Pořád je co dělat. Už jedna výpomoc denně nám naši situaci ulehčuje, ale je to tak trochu k ničemu, z dlouhodobého hlediska cca nic. Potřebujeme minimálně dva lidi.

Takže jsme si v rychlosti přidali další úkol, krabičkovou "dietu". A k tomu potřebujeme další dva lidi. 

Kdo by to ještě nevěděl, jsem statik stavebních konstrukcí. Asi z deformace z povolání násobím všechno koeficientem 1,5. Ono totiž minimum nemůže stačit.

(2+2)*1,5=6 

A do toho vstupuje náš dlouhodobý plán. Příští rok se chci přihlásit na obor nutriční terapeut. Chci se totiž věnovat pacientům s autoimunitním onemocněním. Partner má taky nějaké další plány, někdo nás tedy musí umět nahradit. 

6+2=8

Jelikož doma moc času netrávíme, hledáme paní na úklid. +1 (ok, tohle nevyžaduje celý úvazek)

Pokud budu mít armádu pracovníků a chci mít čas na sebe, na naše další aktivity, potřebuji jim vše nějak předat. Dokud tedy neexistuje nějaké online telepatické připojení na moji hlavu, musíme budovat databázi. 

Další úkol: psaní. Měsíce jsem nic nenapsala na blog. Blog je vlastně celé naše know-how, náš návod a přístup k věcem. Ne že bych nechtěla čtenářům vyhovět, ale vracíme se opět k problému číslo jedna, nedostatek času. Další věc, která by se náborem lidí vyřešila. Navíc, proč budovat databázi, když bude k dispozici blog? Akorát je potřeba recepty napsat, což stejně budu muset udělat, pokud chci všechny recepty předat našemu týmu. 

A pokud jim to chci ulehčit a být trochu moderní, hodila by se aplikace, která by z receptů vypočítala nákup. To by byl blog fakt vymakaný :) Hledá se tedy další šikovný člověk na vytvoření aplikace, propojení receptů, atd. 

A na závěr, celý život bojuji s tím, že v drobnostech každodenního života plavu. Bytostně nesnáším termíny, platby, hlídání účtenek, organizaci dokumentů. Rýsuje se tedy pozice asistenta. A jeho první úkol bude, aby spočítal, kolik lidí to potřebujeme. 

Summa summarum, i když toho není málo a vypadá to jako chaos, mám pouze dva úkoly: 

Najít lidi a psát blog/recepty. Psaní mě baví a na lidi mám štěstí. No není to elegantní? :)









Thursday, 6 November 2014

Jak se stanovuje termín?


Plánuje se, plánuje, zohlední se každá možná událost, a nakonec z toho vyleze… 15. června 2085.

Takže, jak se stanovuje termín?

Násilně a nekompromisně.

A najednou to jde. Možná je to méně pohodlné, ale aspoň není čas zabývat se méně důležitějšími argumenty. A není čas bát se, že to nepůjde.

A stejně, když něco odkládám, nic se neděje, nepracuji na tom, nemyslím na to. Maximálně mě to stresuje a frustruje, ale to je tak všechno. Takže hurá na šíleně krátké termíny a akční plány :) 

Thursday, 30 October 2014

Čtu!


Dostala jsem dárky od Melvila :) Povzbuzení k práci. 

Na Ukaž, co děláš! je super, že je napsaná jednoduše, srozumitelně, prostě žádné těžké filozofické úvahy. Můžu to číst i večer, kdy už mi zbývá jenom jedna jediná mozková buňka. A vlastně to byla kniha, která mě nakopla, abych tento blog založila :) 

Tato kniha je doslova instantní. Můžete si nalistovat kamkoliv, naleznete informaci, která je pro vás klíčová. Není divu, že má menší, kapesný formát, určitě se hodí mít tuto knihu napořád v kabelce.


Co dělám?

Co teď dělám?
Pracuji. Doopravdy.
Před lety jsem založila blog o tom, jak se během šesti měsíců vypracuji na podnikatele. Založím si vlastní biznis a nebudu muset do kanceláře. Přečetla jsem si totiž dvě knížky: Bohatý táta, chudý táta a Čtyřhodinový pracovní týden od Ferrisse.
 No, byla jsem ještě mladá, nadšená. Ihned jsem si řekla, tohle je pro mě, kašlu na vysedávání v kanceláři, nesmyslný režim, já se chci seberealizovat jak blázen.
Dopadlo to asi tak, jak všechny moje plány. Blog se za tři měsíce zrušil, protože jsem nenapsala ani čárku.
K čemu to bylo dobré?
Abych si uvědomila, že psát o plánech nemá smysl. Psát se má o tom, co už se stalo.
Já vím, je to paradoxní, koukat se jen na minulost. Kde jsou vize? Kde jsou plány?
V mé hlavě. A žene mě, abych o nich mohla napsat. Ale nejprve je realizovat.
Co se děje teď?
Jak jsem říkala, pracujeme. Můžu říct, že tvrdě a hodně.
Letos jsme otevřeli kuchyň podniku Rockin´ Café v Brně s cílem vytvořit první podnik s paleo/primal, whole30 kuchyní.
Co to pro mě znamená? Je to dřina, nekonečná sranda, každodenní boj, překonávání úzkosti a vlastních hranic.
Jak to jde? Líp, než jsem si to představovala. Pokud se nedržíte zábradlí, nemáte čas se bát a nemáte možnost hodit zpátečku, najednou jde všechno jednoduše.

Zajímá vás, co se vykuklí z Borůvky? Sledujte můj nový blog, kde se podělím o svoje zkušenosti.