Monday, 13 April 2015

Moudra měsíce

Moudro číslo jedna, i když se to zdá být neřešitelné, člověk si na sebe musí udělat čas. Aby nevyhořel, aby neztratil nadšení a inspiraci. Aby dokázal vypnout a občas vystoupit z vlastního světa. A pak se vrátit a koukat podívat se na svůj svět svěžím pohledem.
Děkuji teda všem kamarádům, kteří si svůj čas přizpůsobují mému rozvrhu a udělají si na mě čas i v době, kdy se zdá být kafe, pokec a procházka městem neřešitelným úkolem. Je to řešitelný a nevím, co bych byla dělala, kdybych svoje plány, aktuální problémy a denně měnící se situaci nemohla s někým probrat.

Moudro číslo dva, je to o lidech. Každý debilní, nudný, frustrující úkol se stává zábavou, když si na ten debilní úkol najdete právníka, účetní, poradce, znalce, odborníka. Já mám štěstí, vypadá to tak, že na všechny mnou nenáviděné nebo nezvladatelné úkoly mám skvělé lidi. Amen.

Moudro číslo tři, je to opravdu pořád o lidech. Asi jsem více společenská, než jsem si myslela. Řešit jakékoliv seznamy úkolů mě nebaví. Jde-li to ale skombinovat s příjemnou schůzkou, kávou, to už je jiná. Takovým úkolem bylo třeba hledání dodavatelů. A ono se ukázalo, že než hledat eshopy a rozvozy, je lepší komunikovat s majiteli firem. Jednak, poznáte, co opravdu nabízí. A svůj úkol splníte příjemnou formou. A práce je najednou zábavou.

Moudro číslo čtyři, svět se nezhroutí, když něco nejde. Ono mnohdy překážky nutí člověka hledat efektivnější řešení, a v mnoha případech ho i najde. Nedostanete požadovaný úvěr? Nevadí, aspoň se podíváte na svoje výdaje přísněji. Nestíháte? Naložte si ještě jednou tolik a zjistíte, které úkoly jsou tak zbytečné, že bez jejich vyřízení se vůbec nic nestane. Pořád vám vypadává personál? Zkuste některé jejich úkoly vyřešit bez nich. Nebo je vůbec neřešit. Neuvěřitelné, ale funguje to.

Friday, 13 February 2015

Pochvala :)

Včera jsem měla velice milý zážitek.
Večer se objevila parta, objednávali si uzené koleno. Říkáte si, co by na tom mohlo být zvláštního, koleno mají v každé hospodě. Poté, co ochutnali, objednali si ještě čtyři.
Pak nás pozvali ke stolu, že by chtěli poděkovat za jídlo pozvat nás na panáka. Že nikde lepší koleno ještě nejedli.
Jsem dojatá.
Víte, mnohdy si říkám, zda zákazník pozná rozdíl v surovinách. Jestli mu na tom vůbec záleží.
Ono toho nemáme co nabídnout, než kvalitní suroviny a poctivou přípravu.
Nejsem bohužel šéfkuchař a ani bych si na něho nehrála. Je spousta restaurací, kde vás okouzlí větším umem. Jsem jenom nadšená z vaření, ráda vařím, ráda vidím výsledek své práce, ráda si u toho zpívám, ale to je asi tak všechno :)
A přesto, někdo ochutná jedno jídlo a poděkuje vám. To je neuvěřitelný pocit.
Říkali, že jsme nenápadní, že by takové jídlo vůbec nečekali No jasně, že jsme. Když se pouštím do něčeho nového, což otevření kuchyně pro mě jednoznačně bylo, mám soudnost, abych o sobě hned od začátku neříkala, že jsem nejlepší, všechno umím. Chtěla jsem začít pozvolna, nejprve nabrat zkušenosti, zvládnout počáteční provoz a začít si věřit.
Shodou okolností, jeden s pánů vlastní restauraci a řekl, že pokud jsme tak dobří, musím se s tím naučit žít.
Tak se to začínám učit: přijmout pochvalu a věřit si. Děkuji hlavně zákazníkům, kteří nám denně potvrzují, že naše práce má smysl a že byť děláme mnoho věcí jinak, že by klasická hospodská kuchyň dělala, jsme na dobré cestě.
Uvědomila jsem si taky jednu věc. Ze všeho nejvíce mě baví samotné vaření. I když už mám šikovnou výpomoc do kuchyně, na kterou se můžu spolehnout, a zůstane mi čas i na jiné úkoly, než na vaření, jsem nejšťastnější, když si můžu obléct pracovní oděv a vařit. To je krásné, když můžete dělat svoji práci proto, že ji dělat chcete :)


Thursday, 29 January 2015

vztahy, podnikání, atd...


Začínat podnikat je asi tak krásné a zároveň těžké, jak začínat nový vztah. Nevíte, do čeho jdete, ale chcete to víc než cokoliv! A říkáte si, nic vám ve vašich snech nezabrání. Zvládnete cokoliv. Co zvládnete, vždyť nebude ani potřeba nic řešit, vše bude skvělé.
A jednoho dne se probudíte a čelíte tvrdé realitě. Že je potřeba na všem pracovat. Že vztahy, ať už mezi lidi, zvířaty nebo v podnikání vyžadují úmornou práci a být v postřehu, hlídat si drobnosti a být připravený. Stejně, jak nestačí někde na začátku říct „miluji tě“ a doufat že pohádka „žili šťastný až do smrti“ se naplní.
Připravte se tedy na to, že se na to nejde připravit. Nevíte, co vás čeká. Současně se mi daří mnohem víc, než jsem čekala a řeším úplně jiné věci, než jsem si myslela, že budu. Překážky, které jsem považovala za těžké, si už ani nepamatuji, a věci, které bych si v životě nepředstavila brát vážně, řeším denně.
Asi stejně jak v kterémkoliv vztahu ve svém životě. Jedno je ale jisté, dokud víte, proč to děláte a co tím chcete dosáhnout, může přijít jakýkoliv úmorný den, stejně to přežijete, nějak to dáte a přijde další den, další úspěch, další pochvala, další vyšší tržba, další produkt, další krok.
Je to asi test, jak moc jste to mysleli vážně. Chce to asi „jenom“ motivaci.
Moje motivace je tak obrovská, že zdolávám v sobě i věci, o kterých jsem si myslela, že zdolat nejde.
Třeba strach, úzkost, extrovertní chování. Není to sice vždy úplně pohodlné, ale cítím, že mi to prospívá. Vlastně jsem si ani neuvědomila, že jdu s kůží na trh.
Nebo třeba schopnost soustředit se. Vzhledem k tomu, že dodnes nechápu, jak jsem mohla dostudovat vysokou, když jsem měla některá skripta popsaná texty písniček, dnes mi to jde celkem dobře. Asi proto, že si vlastně neuvědomuji, že pracuji. Dělám jen úkoly, které potřebuji k tomu, aby dělo vše dle plánu.
Co mi ale nejde: multitasking a time management. To mám teda obrovskou mezeru, připadám si jak králík z pohádky Alenka v říši divů. Pořád jsem ve shonu, pořád nestíhám, něco šidím, zapomínám.

Ať už máte jakýkoliv vztah, pokud do něho vkládáte dost energie, učí vás to každým dnem.