Friday, 13 February 2015

Pochvala :)

Včera jsem měla velice milý zážitek.
Večer se objevila parta, objednávali si uzené koleno. Říkáte si, co by na tom mohlo být zvláštního, koleno mají v každé hospodě. Poté, co ochutnali, objednali si ještě čtyři.
Pak nás pozvali ke stolu, že by chtěli poděkovat za jídlo pozvat nás na panáka. Že nikde lepší koleno ještě nejedli.
Jsem dojatá.
Víte, mnohdy si říkám, zda zákazník pozná rozdíl v surovinách. Jestli mu na tom vůbec záleží.
Ono toho nemáme co nabídnout, než kvalitní suroviny a poctivou přípravu.
Nejsem bohužel šéfkuchař a ani bych si na něho nehrála. Je spousta restaurací, kde vás okouzlí větším umem. Jsem jenom nadšená z vaření, ráda vařím, ráda vidím výsledek své práce, ráda si u toho zpívám, ale to je asi tak všechno :)
A přesto, někdo ochutná jedno jídlo a poděkuje vám. To je neuvěřitelný pocit.
Říkali, že jsme nenápadní, že by takové jídlo vůbec nečekali No jasně, že jsme. Když se pouštím do něčeho nového, což otevření kuchyně pro mě jednoznačně bylo, mám soudnost, abych o sobě hned od začátku neříkala, že jsem nejlepší, všechno umím. Chtěla jsem začít pozvolna, nejprve nabrat zkušenosti, zvládnout počáteční provoz a začít si věřit.
Shodou okolností, jeden s pánů vlastní restauraci a řekl, že pokud jsme tak dobří, musím se s tím naučit žít.
Tak se to začínám učit: přijmout pochvalu a věřit si. Děkuji hlavně zákazníkům, kteří nám denně potvrzují, že naše práce má smysl a že byť děláme mnoho věcí jinak, že by klasická hospodská kuchyň dělala, jsme na dobré cestě.
Uvědomila jsem si taky jednu věc. Ze všeho nejvíce mě baví samotné vaření. I když už mám šikovnou výpomoc do kuchyně, na kterou se můžu spolehnout, a zůstane mi čas i na jiné úkoly, než na vaření, jsem nejšťastnější, když si můžu obléct pracovní oděv a vařit. To je krásné, když můžete dělat svoji práci proto, že ji dělat chcete :)