Wednesday, 6 July 2016

Kritické myšlení




Už delší dobu sleduji působení GrowJob Institutu. I na toto video jsem narazila díky sledování Petra Ludwiga. 

Poslední měsíce mi vrtá hlavou, jak se na svoje podnikání dívat. Jak se rozhodovat, jakým směrem se vybrat, jak vyhodnocovat. Vím o sobě, že jsem impulsivní, že se nechávám unést emocemi. Někdy je to ambivalentní: jednak mě to velmi rychle oprostí od reality a nechává přemýšlet mimo mantinely. Na druhou stranu, občas je potřeba se na věci dívat reálně. Nesnáším ale, když se snaha "uvažovat konstruktivně" promění v argumenty veškerého strachu, který v sobě mám. Hledám tedy cestu, jak se občas uklidnit a podívat se na věci střízlivě, nenechat se unést svými pocity, taky se ale nenechat strhnout negativním přístupem. 

Zlatá střední cesta... kritické myšlení. 

Na vlastní kůži poznávám sílu vlastních myšlenek. Jak moc je člověk ovlivněn vlastní hlavou a je schopen si vyargumentovat vlastní realitu. Přesvědčení je neuvěřitelně mocná fata morgana, kterou vidíme jako stavbu na pevných skalnatých základech. Přitom je to jen stín a neuchopitelný obrázek, který může během vteřiny zaniknout. A zdánlivá racionální argumentace nás dokáže ve vnímání neuvěřitelně zmást. 

Kolikrát jsem si říkala, že mám něco jisté. Zjišťuji, že obecně celé podnikání v gastronomii je založené na prchajících představách. 

Ze začátku jsem se negativnímu přístupu stranila. Odmítala jsem jakýkoliv kritický přístup. Věřila, že pozitivní, nepodmíněný přístup přinese úspěch a překážky sice budou, ale díky přesvědčení, že něco funguje, tyto překážky překonám. Občas pěkně padla na hubu. Omlouvám se, nenalézám pro to více sofistikovaný výraz. 

Je řešením být opatrný a do ničeho se nepouštět, nebo hned vše zaplavit negativní protiargumentací? Jde vůbec tvořit, vymýšlet nové projekty bez příliš velkého nadšení a taky bez toho, aby je člověk ihned na začátku nezabil vlastním strachem? A když to nebude ani nadšené, ani negativní, bude to takové nemastné-neslané, může z toho vůbec něco vzniknout? 

Že pro něco nehoříte, neznamená, že nemáte zájem. Že si dovolíte položit otázky bez sluníčkové glazury, taky neznamená, že dáváte prostor negativismu. 

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem pochopila, že existuje takzvaný zdravý, nemajetnický, příjemný, lehký pocit, který lze zažít i při vytváření nových projektů. Jde věřit ale přitom nechat věci plynout. Jde důvěřovat ale přitom netlačit na pilu. Jde se rozhodovat, a přitom nepřemýšlet negativně. 

Co se k našim projektům stavím takto, s odstupem, s klidem a lehkostí, daří se nám více. Možná je to i tím, že to, co chcete příliš, je zatíženo už od začátku a opravdu to není úplně zdravé zázemí pro růst. 

Co to ale znamená v praxi?


Svoje myšlenky konzultuji s Míšou. Vím totiž, že ona je pozitivně naladěný člověk s konstruktivním myšlením. Její otázky a racionální pohled není zatížen strachem, negativním přístupem. Snaží se spíš moje myšlenky čistě pochopit a představit si je. Je pro mě důležité, abych svoje představy konzultovala, při interpretaci si totiž člověk musí svoje myšlenkové pochody zorganizovat tak, aby byly srozumitelné pro každého. Je to jakýsi první stupeň testování životaschopnosti nápadu. Taky je důležité pro svoje konzultace vybírat nějakým způsobem aspoň trochu nestranné osoby. Jsou lidi, co vám nabídnou kritický pohled a vezmou chuť, přitahují do argumentace vlastní strach a nedostatek kreativity. Taky jsou lidi, kteří vám bezmezné věří a podpořili by vás ve všem. Nepotřebuji ani vzít chuť k tvorbě, ani bezpodmínečnou důvěru. Extrémům se v tomto případě je opravdu dobré vyvarovat. 

Když už je nějaký nápad na první (můj) i na druhý (Míša) pohled zajímavý, může se začít řešit, jak ho realizovat. Opět se ale snažím udržovat klid a myslet na to, že udělat pro svůj projekt VŠECHNO a ZA KAŽDOU CENU není vůbec zdravé. Najít příjemnou rovnováhu, o to tady jde. Udělat vše, co je rozumné a potřebné, ale nepřepálit to. Nechat tu myšlenku ožít a přihlížet na vývoj. To víte, jak s kytkou, zalívat, ale nepřelít. 
V praxi to znamená, že se do projektů pouštíme z vlastních sil, bez potřeby počáteční obrovské investice. Pravidlem je, že využíváme kapacity, které už máme. Lidské, movité. A teď si asi klepete na čelo. No jasně, vymyslet něco, co bude samo o sobě fungovat a ještě to bude zadarmo... 
Možná to tak je, ale já na to nahlížím jako na zajímavou hru. Představte si, že máte obrovský šatník. Plný nádherných šatů, boty, kabelky, šperky. Máte všechno, co potřebujete. A chcete se obléct. Ano, můžete zapomenout na to, co všechno váš šatník skrývá. A taky se ním můžete prohrabat a zjistit, kolik pokladů v něm máte. Vzpomenout si, jak jste si svoje věci pořizovali, vytvářeli k nim vztah. A teď je na čase je použít. Potřebujete něco dalšího a nového? Ok, pořiďte si to. Ale pokud nakupujete z lenosti a nejste ochotni zapojit mozek, pořídíte si nejspíš zbytečnost. 
Naše bistro je vybaveno dostatečně. Neříkám, že by nešlo výbavu vylepšit. Ale je taky dobré občas myslet na to, co vše máte a využívat toto zázemí naplno. 
Úspěch vám blýskající se nové zařízení nezaručí. 
A taky nejde jen o movité věci. Nový nápad by měl odpovídat taky vašim osobním kapacitám. Musí fungovat tak, aby na to člověk měl čas. Aby to nebylo něco, co vyžaduje veškerou pozornost. Na to bohužel (díky bohu) není prostor. Od začátku se musí zjednodušit a myslet na to, že komplikace je potřeba eliminovat. Je to nový nápad, který testujete na fungování, chcete ověřit životaschopnost, nikoliv vlastní limit pro vyčerpání. Nápad, který je životaschopný jen v případě vašeho mimořádného vysílení je k ničemu. Aspoň pro mě nemá smysl. Potřebuji svoji pozornost rozdělovat mezi různé aktivity, a nenechat se převálcovat jedním novým nápadem. 
Tento přístup se osvědčil být velmi příjemným a efektivním.

Vyhodnocování. 
Když už jste vymysleli, jak nápad zprovoznit, jak využít svoje kapacity, ať už osobní, časové nebo movité, je na čase vyhodnotit. Vyhodnocování je velmi těžké, když jste si nestanovili žádný cíl. Takže, prvně, tabulkový procesor, kalkulace. Aspoň základní. Čísla jsou čísla. A další, neméně důležitý aspekty: Kolik vám to bere energie? Je tento projekt dlouhodobě udržitelný? Co je potřeba pro tento projekt udělat do budoucna? Máte na to kapacity? Vyplatí se to? Baví vás to? Má to smysl? 

Myslet kriticky je osvobozující. Pokud se obáváte, že si ihned na začátku začnete stavět překážky, nemějte strach. Některé mantinely jsou užitečné a zábavné. Vymyslet řešení pro pohodlnost, pro nenucené fungování ihned na začátku je pro váš projekt užitečné. Kritické myšlení vás může osvobodit od toho, abyste se ihned na začátku utvrzovali v něčem, co ale nemusí být pravda. Vyargumentovat si cokoliv není pro náš mozek vůbec problém, je na to dost kreativní a naše ego dost velké na to, aby chtělo svoji pravdu podpořit. 

No comments:

Post a Comment