Sunday, 28 August 2016

Loď, vítr, cesta, směr...


"Pro loď, která neví, kterým směrem pluje, je každý vítr dobrý."


"Pro loď, která neví, kterým směrem pluje, je každý vítr špatný."


První moudro mi řekl můj kamarád, druhou variantu jsem viděla na jedné přednášce. Co si o tom myslíte? Která věta více vystihuje, čím se řídíte?

Musíte mít pevný plán a držet se ho, nebo se vydat bez mapy a přizpůsobit se větru?

Tyto přístupy vyžadují jinou povahu, plánování, řešení jednotlivých situací. Mám pocit, že neexistuje dobrá nebo špatná volba, ale měli byste vědět, kam patříte. A proč by nešlo využít obojí? Občas mít plán, ale když to nevyjde, podívat se kolem sebe a chytnou vlnu, která vás posune tam, kam jste to sice neplánovali, ale bude se vám tam líbit.

Plánovat je dobré. Plány potřebujete. Uklidňuje to, vnáší to do života pořádek, vize. Těžko se budete posouvat dopředu, když to necháte vše jen tak plynout. Berte plány jako motivaci, jako první solu, co vás postrčí od břehu. Proč byste se vlastně chtěli odrazit, když ani nevíte, zda chcete někam plout?

Mnoho plánů vyjde, a mnoho se zboří během první vteřiny. Musíte s tím počítat. Do svého plánu musíte taky zařadit "přepočítávám", jako GPS-ka :) Je to taky součástí plánu. Předpokládám, že váš plán není zhroutit se při první překážce. Ano, ano, plánovali jste to jinak, mysleli jste si, že to bude vše jinak, změnili se podmínky, nebo nikdy neexistovali, jen jste je předpokládali. Jaký je váš plán? Vrátíte se, nebo se naučíte plavat i ve vodě, kterou neznáte? Váš plán musí obsahovat odpověď na tuto otázku, ještě před tím, než se někam vydáte.

Mnoho věcí dopadlo jinak, než jsem kdy plánovala. A mnoho věcí dopadlo mnohem lépe, než jsem v to kdy doufala...

Jsou tomu tři roky, co jsem opustila svoje zázemí ve stavební firmě a vydala se jinou cestou. Bez plánu. Měla jsem jediný plán: začít na sobě pracovat a jít dopředu. Ať už jakýmkoliv malým krokem, jakýmkoliv způsobem, ale vždy pro sebe a svoje představy něco podniknout. Štěstí mi přálo moc. Mnohokrát jsem dostala příležitost nebo osobu do svého života, která mě pomohla.

O tři roky později, trochu s odstupem, rozvahou (a taky v dovolenkovém režimu, proto jsem tak chytrá a pozitivní) vidím, že jsem měla mnohdy obrovské štěstí a byla v dobrou dobu na dobrém místě. A taky vidím, že největší moje štěstí bylo, že jsem se nebála zkoušet. Občas je změna obrovská, ale bez ní to nejde. I když víte, jakým směrem jdete, občas musíte svoje prostředky, způsoby, cesty přehodnotit. Dokud se ale dostáváte a blíže k tomu, kam jste se vydali, je všechno v pořádku, nenechte se rozhodit :)

Toužila jsem vařit, je to činnost, která mě naplňuje nejvíce.
Chtěla jsem mít kolem sebe mnoho lidí s podobným myšlením.
Chtěla jsem tvořit, vymýšlet nové věci, mít možnost být kreativní.
Chtěla jsem mít možnost pořád se učit a zažívat nové věci.
Chtěla jsem být sama sobě pánem.
Chtěla jsem mít více volného času.
Chtěla jsem o sebe více pečovat (fyzicky, psychicky).

Trvalo to dlouho a občas člověk zabloudil. Někdy to opravdu nevypadalo, že by se člověk posouval dopředu. A přece.

Splnilo se mi v podstatě všechno. Nikdo sice nevěděl, že si tyto podmínky musím nejprve vymyslet a vytvořit. Můj koncept je trochu (khm, trochu...) netradiční, ale funguje, je jedinečný a navíc, umožňuje mi čím dál více věnovat se pouze důležitým věcem. Před třemi lety jsem nevěděla, že klíčem k výše uvedené představě je Food Incubator. Je to v podstatě projekt, který mi umožnil nemožné: mít v centru Brna bistro, kde si můžu vařit dle své představy, jak to umím nejlépe, ale přitom mít čas na sebe a na svoje další aktivity. A taky dává prostor vyšší vizi v podnikání: být užitečná, vytvořit něco jedinečného, pomáhat nad rámec vlastní potřeby, rozšířit svoji působnost za hranici vlastních potřeb. Poskytovat legální provozovnu pro malé výrobce je činnost, která mě otevřela mysl, a dokázala, že podnikání není o uzavření se do vlastního světa a čelit konkurenci. Právě naopak, otevřít se a spolupracovat je vždy cennější. Když pracujete jenom pro sebe, vnímáte jen svůj ohraničený svět, ochuzujete se o mnoho možností.

Teď máme dovolenou, ale od 5.9. otevíráme, s rozšířeným konceptem. Náš Food Incubator roste a myšlenka sdílení, vzájemné podpory a spolupráce funguje i v gastronomii, ba více, je nesmírně úspěšná! Od 5.9. se náš provoz rozšíří o CUKRÁRNU ;) Ano, čtete dobře. Nad vrchní částí podniku převezme vládu cukrárna s výbornou kávou pod vedením Bezcukrárny, která se k nám stěhuje. A jelikož jste z formy obědu All-You-Can-Eat nadšení, nadále si tento koncept udržíme! Od pondělí 5.9. k nám tedy můžete chodit nejen na výborné jídlo s neomezeným množstvím výběru a konzumace, ale taky posedět na kvalitní kávu a neobyčejné dobroty pode vedením Mii.
Myslíme, že vás tato novinka mile překvapí.


Wednesday, 24 August 2016

O food festivalech a jiných pohádkách

Za sedmero horami, žila jedna statečná a pracovitá dívka, která se rozhodla, že bude péct poctivé a krásné dortíky. Nevěděla, jak na to, založila si facebook a fotila svoje krásné cukrovinky, a doufala, že si někdo všimne, jak je nadšená, šikovná a talentovaná. Jednoho dne dostala email s pozvánkou na food festival "Nejlepších dortíků". Její sen se stal skutečností. Vybrali si jí mezi vyvolené, co se toho prestižního festivalu smí účastnit. Její život se ten den změnil. Vyrobila tisíc dortíků, krásně je naaranžovala do stánku na náměstí. Přišlo mnoho lidí, všichni jásali, jak je šikovná, jak nikdy lepší dortíky nejedli. Vše vyprodala, dostala mnoho kontaktů, díky kterým si rozjela další spolupráce. Byla šťastná, její život se změnil, nastartovala hvězdní kariéru cukrářky. A žila šťastně, už navěky. 

A teď tu o Popelce...

Pokud si myslíte, že je účast na kterémkoliv foodfestivalu cestou k úspěchu, kontaktům, zákazníkům, výdělku, mám pro vás možná šokující zprávu: NENÍ! 

Je to téma, o kterém se zatím moc nemluví, novinka naší gastronomické scény. Vlastně, všechny zkušenosti (a bolestivé traumata) jsou novinkou letošního roku, kdy se s trendy food festivaly roztrhl pytel. Zkušenosti jsou různé, ale nejhorší je, že jak už to bývá, o ty trpké se člověk nerad podělí. Není úplně jednoduché uznat, že jste "naletěli", nebo si to blbě spočítali, nebo se účastnili akce, která neměla technické zázemí, marketing, koncept a v podstatě ani hlavu a patu. 

Hned na úvod bych uvedla, že si nemyslím, že jsou všichni organizátoři svině. Znám i poctivé a snaživé. Můžete jim říkat "výjimky potvrzující pravidlo". A aby byl můj článek úplný, ráda bych napsala i o nich, abyste věděli, že takový organizátor existuje a může nastavit laťku těm ostatním "méně šikovným". Taky není pravdou, že za všechno může organizátor. Jako účastník takové akce máte mnoho možností situaci prozkoumat a vyhodnotit. Ano, po válce je každý generál, já vím. Ale věřte tomu, zkušenosti jsou od toho, aby se z nich člověk poučil, a pokud svoji trpkou teď někam jenom zahodíte, příště se vám stane stejná nemilá a opět nepoučná historka "jak jsem prodělal tři výplaty během víkendu". I jako účastník máte možnost položit otázky, zjistit si skutečné údaje o návštěvnosti, být aktivní a připravit se na nejhorší variantu, v nejhorším, vůbec se neúčastnit, to je totiž taky varianta. A mnohdy nejlepší. 


První otázky, které byste si měli položit, ještě před tím, než vás kdokoliv osloví: 


Všechno je vaše vina a odpovědnost. Jak říkají brněnští hipsteři: se s tím smiř!
Ne, neobviňujeme počasí, pořadatele, okolnosti, Ježíška, Velikonočního zajíce, zákazníky, Zemana a uprchlíky. Všechno, co se na tom festivalu stane, bude v očích zákazníka vaší vinou, bude to vaše odpovědnost, zaplatíte za to vy a uděláte ze sebe blbce vy. 
Naopak, všechna sláva a peníze jsou vaše (to tak úplně není pravda, ale trochu to polarizujme, proč ne...). Pokud půjde vše hladce, bude organizace dobrá, lidi spokojení, nabídka široká, infrastruktura a prostředí skvělé, marketing zajímavý a úspěšný, a pokud si u vás zákazníci budou kupovat, máte z toho tržbu, krásný den, spokojené zákazníky, milé lidi na stánku, pohodovou akci, skvělý pocit. Nedělám si srandu, už jsem na takové akci byla. 

Jelikož se všechno odrazí na vás, všechnu nespokojenost hostů si odskáčete přímo vy a finančně na tom můžete ztroskotat čistě a jedině vy, je vaší krutou povinností a odpovědností udělat vše proto, abyste se do této situace nedostali (více, než jednou za život). Pokud pořadatel zvolí blbé datum a právě v ten den bude v Brně deset dalších akcí, budete to vy, kdo nebude mít zákazníky. Pokud pořadatel nepropaguje akci dostatečně, budete to vy, kdo bude stát v hale, kde je více prodejců než zájemců. Pozdě plakat. 

Je možné, že se navzdory všem informacím, snaze a práci akce nevydaří. Máte na to, abyste investované peníze protopili a nebudou vám chybět? Jste připravení říct, že to berete jako reklamu a chcete jen být vidět? Účast na food festivalu je hazard s vysokým rizikem, musíte se připravit na to, že to nemusí klapnout. Že vám to předem nikdo neřekne, to si pište... Ale stát se to může. 

Nenechte si zasadit brouka do hlavy, že musíte být vidět. Existuje mnoho jiných možností, jak vás široká veřejnost pozná a není jedinou variantou vyjít s kůží (a netrvanlivým zbožím v hodnotě třicet tisíc) na trh. "Být vidět", být mezi těmi šťastlivci, co si vyberou do programu food festivalu je obrovská bublina. Nepotřebujete to nutně, a nejste bulvární celebrita, která by byla ráda i za špatnou reklamu. 

Pokud se obáváte, že vás nikdo nepozná, nemějte iluze. I po festivalu se může stát, že vás nikdo nekontaktuje. Už jsme měli akci, kde se veškeré štěstí přidalo na naši stranu a náš stánek měl největší úspěch. I když jsme rozdávali vizitky a měli stovky nadšených a šťastných zákazníků, nikdy, ještě jednou NIKDY se z toho Food Festivalu nikdo neozval, že nás tam potkal a řekl si, že se na nás podívá i v Bistru. Všechny moje kontakty jsem získala prací, referencí od klientů a kamarádů. Nikdy jsem nikoho nepotkala na food festivalu, s kým bych později rozjela cokoliv, nezískala jediného klienta, kontakt, zakázku. 

Uvědomte si, že food festival je o jídle, o zábavě a vy nejste celebrita, která se tam promenáduje, ale bohužel, teď mi to prosím promiňte, obsluha, personál zajišťující službu, tedy jídlo a pití. Je tam tolik stánků, tolik lidí, impulzů, že si návštěvníci nemůžou nikoho zapamatovat. A jinak si můžete všimnout, že nikdo nejde na food festival proto, aby poznával prodejce. Jde se zabavit, chce zažít zajímavý program S PARTNEREM, S RODINOU, ne s vámi. Rodiče hlídají své děti a čelí náporu ratolestí koupit půlku areálu, kličkují s kočárkem a snaží se rodinku držet pohromadě. Hledají zboží, které jejich dítě uspokojí a místo, kde si můžou sednou. Lidi se baví mezi sebou. I když někdo vizitky sbírá, nemějte iluze, ty skončí v kabelce a pak po měsíci v koši. To, že se usmíváte, že se lidem věnujete, že jim povykládáte, co a proč děláte, není nic neobvyklého a zajímavého, je to absolutní základ. Nestanete se tím nesmrtelným a bohužel, toho zákazníka si pro svůj podnik, projekt nezískáte. Jasně, že je vaše jídlo dobré. A stejně dobré jídlo dalších padesáti stánkařů. 
Pravděpodobnost, že někoho oslníte svým šarmem, kuchařským umem, roztomilou zástěrou a gastronomickým orgasmem, je stejně velká, jako potkat velkou lásku ve čtyři ráno po šestém panáku v nočním klubu. Vlastně, takové lidi znám, takže oprava, je ještě menší. Přirovnala bych to spíš k loterii. Byť na tu lidi taky sází...

Takže zachovejte chladnou hlavu. Nemusíte být vidět. Můžete být vidět jinak (o tom někdy jindy).

První otázky, které byste si měli položit, pokud vás někdo osloví: 


KDO akci pořádá?
Google: IČO, název firmy, profil firmy, jak dlouho působí na trhu, kolik podobných akcí již pořádali, fotky. 
Chcete hrát bezpečně? Pokud někdo ještě nic nepořádal, velice si rozmyslete, zda do toho jít. Za mě ne. Myslíte, že člověk, který v životě neprodával, nezajišťoval velký catering, umí zajistit technické zázemí, marketing, zábavu, parkování, infrastrukturu? 
V případě opakovaných akcí si zjistěte reakce lidí. Líbilo se jim tam, nebo měli výhrady? To, že se minulý rok jedné akce účastnilo X lidí, neznamená, že to bude stejné. Pokud měla akce špatný průběh, spíš naopak. Pokud se některé trhy pořádají pravidelně, běžte na ty trhy osobně a podívejte se, jak to tam vypadá. Hodnoťte akci jako zákazník, líbí se vám tam? Zastavte se a zamyslete se, zda je kam si sednout, zda byste si tady něco koupili. A jaké zboží tady chybí? 

S kým komunikujete? S brigádnicí, asistentkou? Jsou odpovědi adekvátní, závazné, PÍSEMNÉ, dostatečně rychlé? 

Kontaktujte další účastníky minulých ročníků, ověřte si firmu, zda jsou féroví a solidní, poptejte se na organizaci festivalů, jaká je s firmou komunikace. 

O konkrétní akci: 
Osloví se tam moje cílová skupina? 
Obrovskou chybou je, že si lidi myslí, že cílovou skupinou jídla jsou lidské bytosti obecné. Vaše jídlo nemusí chtít každý, kdo se tam objeví. 

Technické parametry z hlediska zákazníků: 
Záchody, umyvadla, hezké a příjemné posezení, v ideálním světě zastřešené proti slunku i dešti, plánek stánků v areálů, informační cedule na místě.

Marketing: 
Informace hostů o sortimentu, představení účastníků a konceptu. Časté a včasné poskytování informací, odpověď na dotazy zájemců. U FB akcí většího řádu je zajímavé zkoumat, zda se objevují dotazy, jak rychle a jak na ně pořadatel odpovídá. 

Mailing:
Ověřte, zda vás v infomejlu opravdu uvedou, kolik lidí ten email obdrží, zda se o vás zákazníci dozví, co považujete za důležité. 

Návštěvnost:
Tady bych důrazně upozornila, že předpokládaná návštěvnost není svaté písmo. To, že se na událost přihlásí na FB tisíce lidí, že je to zajímá, nic neznamená. Není to vůbec číslo, které by o návštěvnosti vypovídalo. Toto číslo znamená, že obrázek nebo titulek události daného člověk zaujal a kliknul na událost, ale to je asi tak všechno. Není to závazné a navíc, neznám nikoho, kdo by svoje "potvrzené" události na FB prohlížel a už vůbec neznám nikoho, kdo by se v den události odhlásil, když zjistí, že se mu tam nechce. Zapomeňte na parametry z FB, neřešte, nic neznamenají. Už jsme pořádali akci, o kterou mělo zájem 500 lidí a akce se nakonec nekonala (potvrzení rezervací již neproběhlo). Jediné směrodatné číslo, které vám může cokoliv naznačit, je počet prodaných vstupenek v předprodeji. Prodaných, ne plánovaných. Pokud vám pořadatel sdělí, že je plánovaná účast deset tisíc, nic to neznamená. Já taky několikrát v životě plánovala shodit deset kilo. Tolik o plánech... 

Technické parametry z hlediska účastníků: 
Voda, elektřina jsou základ. Stánky, parkování, přístupnost, 

Vybírá se vstupné? Co za vstupné hosté dostanou?

Moje zkušenosti:
Mám zkušenosti s velmi dobře organizovanou akcí, kde se organizátor snažil sehnat tolik prodejců, a se sortimentem, aby si nekonkurovali. Během akce se několikrát stavil na stánku, zda máme vše, zda je vše v pořádku, zda funguje přípojka, zda jsme spokojení. Jejich odhady byli správné, my se mohli krásně připravit, byť to taky bylo obrovská práce, ale měla smysl.

Mám bohužel taky zkušenost, vlastní i od kolegů, že se může mnoho věcí zvrtnout:
Organizátor nemá tušení, jak se taková akce řeší, dělá to poprvé.
Nedostanete se do infoemailu, byť vám to bylo slíbeno a i když jste jediný stánek s jídlem, všichni si jídlo zajistí, protože předchozí ročníky taky neměli jinou možnost (závody, festivaly, školení...).
Předpokládaný počet účastníků je několik tisíc, na akci se dostaví jen deset procent.
Návštěvníci odmítají na akci vstoupit, když zjistí, že je vstup zpoplatněný.
Chybí posezení, není dost místa na to, aby se člověk příjemně prošel, zázemí je špinavé.
Dle plánu stánků jste na lukrativním začátku uličky, v reálu zjistíte, že na vás kvůli stromům a keře není vůbec vidět.
Může se stát, že si konkurujete s ostatními prodejci stejným sortimentem, úplně zbytečně.
Je nepříjemné, když je příliš horko a nikde není stín, nebo když začne pršet a není se kam schovat.
Taky je hodně blbý, když se ve stejný termín koná několik zajímavých akcí.
Na akcích, které se zaměřují na ochutnávání a poznávání nových chutí, je mnohdy vytknuto, že by měli prodejci dbát na menší porce.
Sláva některých událostí klesá, byť to pořadatelé neradi uznávají. Co bylo, už nebude. Pamatujete, když byl Stavební veletrh v celém areálu BVV? Dnes už se jedná pouze o jeden pavilon. Návštěvnost minulých let nemusí nic znamenat. Prodejci z Gran Prix si taky stěžují, už to není tak obří událost, jak kdysi. Nenechte se zmást zvučným heslem a nadšením organizátorů.

Na závěr:

Food festivaly jsou skvělé, pestré, zajímavé. Můžou být dobře zorganizované, s dobrým zázemím. Můžou být výdělečné, příjemné, úspěšné.

Pokaždé si ale musíte uvědomit, že jdete do obrovského rizika. Investujete s neurčitou návratností. Suroviny znovu nepoužijete, za stánek musíte zaplatit předem, brigádníkům musíte zaplatit i v případě, že si nevyděláte ani korunu. Je velmi snadné během chvilky utratit na přípravy několik desítek tisíc a návratnost nastane až v momentě, kdy se vám před stánkem tvoří fronta. Zvažte, s kým budete spolupracovat, které akce vám opravdu za to stojí a které jsou pro vás příliš velké nebo nejisté. Ptejte se, požadujte informace a v případě opakujících se akcí zjistěte všechny možné okolnosti. Pořadatelé mají plnou hlavu práce s organizací, a netvrdím, že nic nedělají. Některé akce vyžadují práce několik měsíců dopředu. Sestavit program, vyřídit mnoho povolení, komunikovat, sehnat finance, zajistit technické zázemí, zajistit dobrý marketing je mnoho práce. Na co nemyslí pořadatel, musíte myslet vy, sami za sebe. Mnoho pořadatelů s účastníky komunikuje a v případě chyb do další akce průběh vyladí, vady odstraní. Dosáhnout dokonalosti na těchto akcích je téměř nemožné, ale snaha zlepšit se vždy vítá. Dobrou zprávou je, že když víte, co vše si předem ověřit, vaše riziko se snižuje a můžete se věnovat akcím, které za to opravdu stojí. 


Sunday, 14 August 2016

Týden 4 - Motivace, trochu jiná



Co to je to All-You-Can-Eat? A jak jsme k tomu přišli?

Existuje mnoho možností, jak být motivovaný. Otázka motivace je teď v kurzu. Motivací totiž vnášíte do své práce emoce, přidanou hodnotu. Pokud tuto motivaci dokážete vysvětlit, s velkou pravděpodobností narazíte na lidi, kteří vašim emocím rozumí a tím vytvoříte mnohem silnější pouto k vašim cílům. 

Co člověka motivuje? Jsou takové ty vyšší cíle, jako světový mír a lepší svět. Dát světu něco, být lepší, být kapkou v oceánu a vytvořit butterfly effect, ovlivnit vaše okolí natolik, abyste něco zlepšili. 
To jsou sice krásné věci, a zřejmě vás takovéto krásné věty napadnou, když jste se několikrát po sobě krásně vyspali a máte pocit, že svět je krásné místo. 

A pak potřebujete motivaci i nějakou tu hmatatelnější. která vás nakopne i v den, kdy jste se nevyspali až tak moc dobře. Můžete si říct, že vás může motivovat hromada účtenek, finančních závazků. Tomu bych motivace neříkala, neznám nikoho, kdo by pod nátlakem finanční tísni vymyslel něco závratného. Taky moc nevěřím na to, že zaměřením se na povinnosti a černobílou realitu můžete kreativitě pomoci. Toto jsou prostě povinnosti, musíte je splnit tak či onak, moc je zatahovat do motivace nemá smysl. Pokud si myslíte opak, máte na to výsostné právo. Ale vzpomeňte si, zda vám hrozba reální katastrofy, třeba to, že propadnete ze Statistiky II, pomohla nekoukat se na Hry o trůny... 

Takže, na celý svět myslet nejde každý den, a motivace bičem taky nefunguje tak skvěle. Co teda lze ještě vymyslet? Mezi extrémy díky bohu naleznete i odstíny a můžete se chytnout více možností. 

Co třeba zkusit si všechno užít? 
Možná to zní divně. Ale poslední dobou sledují, že nejlepší moje rozhodnutí plynou z toho, že jsem se rozhodla svoji práci si užívat. Zjednodušuji některé procesy, nákupy, povinnosti proto, abych měla více času, třeba na hosty. 

To ještě zní celkem normálně, že je... 
A co když vám řeknu, že naše rozhodnutí, dělat menu ALL YOU CAN EAT na oběd je vlastně taky řešením, jak si vaření více užít? Nevěříte? Vysvětlím: 

All you can eat je vlastně bufet, švédský stůl. Všechno jídlo se navaří předem, nachystá, a pak už si zákazníci nabírají, kombinují dle chuti a nálady. Pro nás je to paradoxně méně pracné. Připravit jídlo naráz, a pak už se jídlu, vaření, servírování nevěnovat, nám ušetří neuvěřitelně mnoho práce. Hosté přitom můžou ochutnat mnohem více, než výběrem z menu. A když se nevěnuji v kuchyni servírování každé porce jídla, zákazníci taky čekají méně, a já mám možnost být mezi nimi a věnovat se jim. 

Tak vidíte, méně práce, více pohody, rychlejší servis, větší výběr, pestřejší oběd a spokojenější hosté. 
A to díky tomu, že člověk koumá nad tím, jak by si tu práci více užil ;)

All you can eat obědy startujeme od 22.8. :)



Sunday, 7 August 2016

Týden 3. - Krok za krokem




Jak sníst slona? Slona sníte tak, že ho rozřežete na kousky a každý den sníte jeden kousek :)


Když potřebujete zvládnout stomilion věcí naráz, nebo aspoň ten pocit máte, je lepší se nadechnout a udělat jen jednu.

Udělat aspoň jeden krok. Napsat jeden email. Kontaktovat jednoho člověka, domluvit si jednu schůzku, zaplatit jednu platbu, odškrtnout aspoň jednu věc ze seznamu. Je to dobrý cvik na odblokování úzkosti, když máte pocit, že toho máte příliš a nedá se vše zvládnout. Dá, a to pohodově. Jen začít :) 

Krok za krokem jdeme dopředu. Sice to je teď takové divoké, ale víme, že to zvládneme ;) 

Stěhování Food Incubatoru je současně projekt, který mi přijde, jako přistání na Měsíci. A vidíte, i to se dá zvládnout. Tak snad převézt pár hrnců a nábytku po Brně a nějaké to drobné papírování snad zvládneme. Tyto řádky si musím napsat pro případ, že to vše vypukne a přepadne mě lehká panika :)

Prostě, je dobré si uvědomit, že každá práce začíná prvním krokem.

Nejprve jsme museli najít prostor, který vyhovuje. Od toho jsme se odpíchli k tomu, že jsme začali řešit, kolik času nám zabere zprovoznění nového Incubatoru, kolik budeme potřebovat času na technické řešení a co to všechno bude stát.

Teď, když už to víme, můžeme začít řešit jak stěhování proběhne a jak ty finance dáme dohromady.
Tento týden se s Míšou pouštíme do sepsání grantů, na vypsání prodeje některých našich nepotřebných položek a řešíme i kampaň HitHitu.

A vidíte, ani to nebolí. Je to v podstatě jednoduché. Vůbec nechápu, proč jsem kvůli tomu měsíc nespala :) 

Thursday, 4 August 2016

Jak neošukat mého manžela 101



Dobře si rozmyslete, co si přejete, ono se vám to totiž může nedej bože splnit. 

Měsíc zpátky jsem četla pohoršený příspěvek Martina Žufánka, jak porovnával články a v podstatě celou kopii svého produktu. Na jednu stranu, taky jsem byla pohoršená, jako by to okopíroval někdo ode mě. Na druhou stranu se ve mě ozvalo "Ty, ten Žufánek je tak dobrej! Že si lidi říkají, to je prostě tak dokonalý, že jdou morální hodnoty stranou, prostě ten obsah chci, hlava-nehlava. To je v podstatě určitá pocta, forma uznání."

Tak tady to máš, zabaleno do mašličky, i s přáníčkem... 

Přišel den, kdy si někdo usmyslel, že jsem tak úžasná, skvělá, kreativní, báječná a pokroková, že lepší věc už nelze vymyslet, nezůstává nic jiného, než to zkopírovat. Někdo si prostě řekl, že si na kopii mého Food Incubatoru udělá stejný. V Brně... 

Ok, dobře. Moje první reakce byla méně sofistikovaná a mírumilovná. Vezměte v potaz, že pracuji v kuchyni, a 100 % kuchařů mi potvrdí, že kuchaři mluví neuvěřitelně sprostě. Když se popálíte, neříkáte "Au, to bolí!" 
Taky se obhajuji tím, že jsem cizinka, a pobírám vše, co kolem sebe slyším. A ten národ teda mluví taky pěkně sprostě. Navíc, zase, čeština je pro mě cizí jazyk, hloubku emocí některých slov ne vždy vychytávám. Já si občas myslím, že jsem ještě celkem v pohodě, a přitom jsem už teda pěkně "vostrá". 
Moje první reakce byla tedy pěkně vyšperkovaná...

A kdyby jenom krádež nápadu. Bože, ok, to je nic. Stejně, to papírování, finance, investice, chyby, pokusy, úřady, roky práce, kontakty, milion rozhovorů, konzultace, naslouchání svému okolí, vytváření konceptu, kotě, máš to blbý... jestli se do toho pustíš dnes, a budeš makat a budeš ještě mít i to štěstí, tak za rok nebo dva budeš přesně tam, kde já dnes. Takže, Good Luck Honey!

Hele, nejsem naivní. Pouze vypadám mladě a nevinně, ale už nejsem. Vím, jak to chodí (u jiných). Vím, občas se stane. Člověk zakopne, spadne, jejda, ani se nenazdá, a už to tam je. Chápu. Ne nechápu, ale to by mě nevadilo. 

Ale taková slušná kurva by se aspoň tvářila, že nic neví. Nebo že jí někdo oklamal. Ona nevěděla. Netušila. Oh pardon, omyl. Jak s tím Žufánkem. Výmluva typu "texty dělal brigádník, my o tom vůbec nic nevíme". Víme, že to není pravda, ale aspoň slušnost něco nalhat a dělat neviňátko. 

Ale požádat (ne poprosit, požádat!) o kontakt, na koho se obrátit. a ještě se pochlubit, že to by byla pěkná protislužba za to, že mě někde doporučila... are you fuckin´ kidding?!

Hele, chceš ošukat mého manžela? 
Fajn, klidně. Jestli o to stojíš, nemám čas řešit "konkurenci", která navíc dobré jméno nemá a ještě jsem o ní od nikoho nic dobrého neslyšela. Reakce na toto nádherné jméno jsou mlčenlivé nebo špatné. V Brně... kde kámen šuká cihlu... really? (Prosím, povšimněte si, že v rámci vývoje své češtiny používám výrazy domorodců, jsem prostě dobrá!)
Ale laskavě, měj aspoň takovou pokoru, že se mě nezeptáš, jak ho sbalit, jak to má rád, a ještě se pochválit, proč si to zasloužíš. 

Brno je malý, tady se všichni znají. Možná už nejsem mladá, ale svoji naivitu si zanechávám. Věřím, že investovat svůj čas do lidí, snažit se jim pomoct, přistupovat k nim upřimně a korektně, se vyplatí. Věřím, že někdo, kdo se jen přiživuje a hodnoty nevytváří, úspěch mít nemůže. Dlouhodobě určitě ne. V oboru, který je v podstatě hrstka lidí, co se navzájem znají, už vůbec ne. Lidi ocení upřimnost, korektní přístup. Nechtějí spolupracovat s někým kdo své morální hodnoty zakopává v momentě, kdy se mu to hodí. 

Pusu pa zlato, hodně štěstí, upřimně a z celého srdíčka. Kontakty samozřejmě předám, protože si to zasloužíš ;)


Po doplnění, abyste četli mezi řádky:

Současně chystáme stěhování Food Incubatoru. Máme v tom kotel práce, peněz, energie, schvalování, úřadů, času. Náš koncept již funguje, roste, máme k tomu eshop, chystáme školení, právní servis, zázemí, poradenství, marketing, pomoc s vstupem na trh, brandingem, atd... Více o Incubatoru tady. Tato cesta nebyla jednoduchá, máme v tom dřinu, nápady, nadšení, spousta spolupráce a podpory. A přijde někdo, kdo si řekne, já udělám totéž. Fajn, tomu nezabráním. Ale napsat mi, ať jí předám kontakt na toho, kdo řeší dotace, a ještě to podtrhnout tím, že to měla být moje protislužba, je fakt přes čáru. 

Tuesday, 2 August 2016

Týden 2. - Yes, you can!




Jak si užít svoji práci? Jak si užívat momenty, které už nevrátíte a nenechat se strhnout každodenním shonem? 
Představte si, že se vám nemůže nic stát. Že nemáte co ztratit. Že cokoliv, co vymyslíte, jde uskutečnit. Co byste dělali, kdyby neexistovalo "co když?"?

Jak si teda užít práci? Zkuste snít! :) Jaké by to bylo, kdyby vám nic nestálo v cestě? Jaké by to bylo, kdyby se všechno, co vymyslíte, povede? Co byste vymysleli, kdybyste neměli strach? 

Je to těžká hra, ale když se vám povede do ní dostat, je to obrovská sranda. Vytěsnit, co vás otravuje a řešit to, co vás žene kupředu. A najednou zjistíte, že některé věci, které se zdáli být nemožnými, se už vlastně dějí.

Abych byla trochu konkrétnější, našli jsme prostor pro nový Incubator a už jsme se do práce i pustili. Čeká nás kotel práce, navrhování, schvalování, stěhování, a mnoho změn. Bude to skvělé nové místo! :)