Monday, 16 January 2017

Wifi: OFF

Před půl rokem jsem se rozhodla vyzkoušet, jaké to je, bydlet bez internetu. V létě jsem se přestěhovala do nového bytu. Chvilku jsem váhala, zda si zavolat o připojení, a pak jsem si říkala, vlastně by nebylo špatné vyzkoušet, jaké to je, nemít doma přístup k celému světu. V mobilu jsem internet měla, tak jsem si říkala, že kdyby něco hořelo, potřebuji odeslat něco nebo odpovědět ihned, v pohodě to zvládnu. Kousek ode mě je nádherný prostor Distillery, kde bych si taky mohla sednout a pracovat, kdyby to bylo nezbytně nutné. Je zvláštní, jak se domníváme, že bez připojení nemůžeme fungovat, a připojení k internetu nám přidává pocit bezpečí.

Data v mobilu vyčerpáte velmi rychle, pokud si pustíte pár písniček z Youtube. Po měsíci mi stejně skončila smlouva na tarif, a rozhodla jsem si ji neprodloužit.
Pokud bych internet doma nebo data do telefonu potřebovala, můžu si je zřídit víceméně okamžitě. Nebylo to tedy nic radikálního, spíš experiment.

Během týdne jsem si odvykla kontrolovat telefon co minutu. Je to hrozné i napsat, ale uznejte, děláte, děláme to všichni. Sebekázeň v neomezenosti je nesmírně těžká.

Najednou jsem kolem sebe večer a o víkendech měla ticho a žádné impulzy. Kladla jsem si teda otázky: Co budu celý víkend dělat?
Pak jsem se vrhla na svoji knihovnu, a postupně přečetla všechny tituly, které jsem měla měsíce odložené, až na ně bude čas. Sobotu jsem dopoledne trávila v tichu, chvilku jsem poklidila, vypila si čaj a pořád bylo brzo dopoledne. Sama se směji zjištění, že čas bez internetu plyne úplně jinak. Když si s nikým nepíšete, když nestrávíte několik desítek minut rolováním Facebooku, máte z ničeho nic kotel času. 
Samozřejmě, abych byla opravdu v klidu, donutila jsem se zvládnout všechny úkoly přes týden. Poslat objednávky, odepsat na emaily, vyřešit tohle a tamto. Prostě nespoléhat na to, že to pak v klidu dodělám o víkendu, to je přece jenom chvilka. Přinutilo mě to teda trochu si svoje úkoly organizovat a pracovat se svým časem.

Víte, proč vám internet v mobilu i doma doslova pohlcuje čas? Protože si říká o pozornost snad každou chvilku. Vytváří tolik impulzů, že vás zaměstnává celé dni, bez toho, aby vám dal na chvilku pokoj. Když jsem se po prvním víkendu bez netu v pondělí připojila k síti, můj telefon začal hystericky pištět a chvilku trvalo než všem nedoručeným zprávám, emailům, aktualizacím, novinkám poskytl hlasitý projev.

Co jsem během 48 hodin promeškala:

7 zpráv z Messengeru:
-                 Důležité z hlediska práce: 0
-                 Důležité z hlediska osobních vztahů: 0
-                Ani nevím, o čem: 7
65 oznámení na Facebooku:
-               Důležité z hlediska práce: 1
-               Ani nevím, o čem: 64
4 oznámení z Twitteru:
-                Důležité: 0
-               Někdo tě sleduje: 4
6 oznámení z Instagramu:
-               Důležité: 0
-               Někdo tě sleduje, někomu se líbí tvoje fotka: 6
10 emailů (ze všech účtů):
-               Důležité z hlediska práce: 2 (nikoliv neodkladné)
-               Nepodstatné: 8

Tím, že jsem neměla přístup k internetu, jsem se ušetřila 92 impulzům. To je v průměru cca 2x vyrušování za hodinu, nebo dokonce 3x, pokud odpočítám hodiny spánku. A teď si představte, že by vás někdo osobně třikrát za hodinu oslovil něčím, co vás absolutně nezajímá, nemá to přínos pro vaši práci, není to kamarád, který chce na kafe nebo víno, není to nějaká velmi zajímavá nebo důležitá zpráva. Představte si, že byste bydleli s někým, kdo by se třikrát do hodiny ozval:
Beo, víš o tom, že se Mařence líbí nový účes Moniky?
Beo, víš o tom, co řekl Petr Markovi?
A Beo, víš o tom, že ti ty šaty, co jsi je měla před rokem, strašně slušely, nechceš tu fotku ještě jednou vytáhnout a mrknout na ní?
Beo, jeden s tvých kamarádů se zapojil do diskuse o imigrantech/eet/Zemanovi, nechceš si to celé přečíst a ztratit tím pět mozkových buněk?
Beo, dívej, vyfotila jsem se a mám teď profil s duhou, no není to báječné?
Beo, dívej… (a tady bych vzala lepící pásku na koberce a důkladně bych dotyčného zajistila, aby se už neozval).

Nepřijde vám to absurdní?
Jak chcete cokoliv dělat, jak chcete číst, přemýšlet, jen tak si odpočinout, když vás pořád něco obtěžuje?

Nemyslím si, že jsou sociální sítě špatné. Pořád jsem na Facebooku denně, a ano, ráda se podívám, „co se ve světě děje“. Pořád se mi líbí vaše fotky, vaše roztomilé děti, roztomilá zvířátka, nové oblečení, nový účes, nové aktivity, nové příběhy. Zajímá mě, kde jste byli na dovolené, jak jste se tam cítili. Mám radost z vašich krásných zážitků, a taky mě nenechává chladnou, co řešíte. Je ovšem otázkou, zda se na vás mrknu, kdy se mi to hodí, odpoledne u kávy, nebo mě na tyto věci bude upozorňovat můj telefon v jakoukoliv denní i noční dobu. Ovšem, i když si vypnu upozornění, je velice možné, že se budu dívat sama, a těch impulsů nasbírám desetkrát tolik. Ano, chybí nám sebekázeň, nevíme, jak se nechat/nenechat ovlivnit, je velmi jednoduché ztratit mnoho času a energie bez výsledku.

Taky z toho plyne, že mě po šesté nevidíte online a neodpovím vám ihned. Ba víc, může se stát, že jsem ráno už online byla, ale vaši zprávu jsem si nepřečetla, protože jsem na to ještě neměla vyhrazený čas. Ještě horší varianta: je taky možné, že si vaši zprávu přečtu, ale nevím, co na ní odpovědět a nechám si to uležet v hlavě. A to je cca vše, co není možné vyřešit následně: ano/ne/děkuji. Jestli bych se ráno pustila do odepisování románů, nevím, kdo by navařil…

Musíme pochopit, že internet není od toho, abychom vyžadovali odpověď ihned. Internet není nástroj, jak bychom někomu bušili na dveře, přece vidíme, že se u něho svítí. Třeba právě něco dělá, třeba s někým jiným, třeba si jen potřeboval rozžnout, aby se napil, ale jinak už je nachystaný do postele. 
Jsou ovšem dotazy, které mě potěší skoro vždy, shrnula bych je následovně:
„Ahoj, kdy zajdeme na kafe?“

Od té doby, co jsem si uvědomila, jak způsob komunikace ovlivňuje můj čas, se snažím ostatním nedělat následující (neříkám, že mi to vždy jde…):
Nepsat, když někdo není online.
Pokud něco potřebuji já, psát stručně a věcně.
Psát raději email než přes messenger.
Nepsat nikomu večer, pokud to není opravdu adekvátní.
Než někomu napsat „ahoj, jak se máš“ a pak si dlouze psát, napíšu „ahoj, nezajdeme někdy na kafe?“

Náš čas, a hlavně ten, který můžeme věnovat odpočinku, je nesmírně cenný. Vážit si ho a rozhodnout se, čím ho trávíte, není nic špatného.
Potrženo a sečteno: po půl roce bez internetu můžu říct, že už ho doma ani nechci, protože se mi můj nově získaný čas moc líbí.
Líbí se mi, že poslouchám celé album, než abych si pouštěla každou chvilku jinou písničku na Youtube.
Líbí se mi ticho a příjemný pocit, že mám vše hotovo.
Pokud se mi líbí film, zajdu na něj do kina (byť minule se mi povedlo koupit si lístek do Lucerny, do Prahy, místo Brna… i to je zážitek)
Seriály nesleduji již léta, protože mě doslova pohlcují. Poslední byl Once upon a time.  

Co mi to přineslo:
Mnoho volného, nerušeného času a klidu.
Nové aktivity: jógu, saunu, malování, čtení.
Více snahy organizovat si práci a vytvářet si pevnou pracovní dobu.
Čistou mysl a nové myšlenky, nápady.
Radost z pracovního týdne, protože jsem odpočatá a upřímně se těším na lidi, na sociální kontakty, na to, že s nimi pokecám.

Zkuste to taky, třeba jen na jediný víkend, nebo třeba na jeden večer. Zkuste zajít s někým na kafe tak, že nemáte telefon na stole. Zkuste telefon vypnout, když začnete číst, nebo se ponoříte do nějaké hlubší činnosti, která je pro vás důležitá, nebo si ji jenom chcete užít naplno.

Update: Než jsem tento článek dopsala, dostala jsem sms od operátora, data na jeden den zadarmo.
Bohové mají zvláštní smysl pro humor :)

15 comments:

  1. Skvělý a pravdivý článek, který mě dovedl k zamyšlení. I já nad tím už dlouho uvažuju, žiju bez televize, tak proč bych měla být tolik ovlivněna internetem? Děkuju za pěkný pohled. :)

    ReplyDelete
  2. Tyjo, dobré...., ne, že bych tohle všechno nevěděl, ale takhle na kupě je absurdita toho jak žijem ten náš online život do očí bijící! Rozhodně to propřemýšlím a vyvodím akce:) Díky Beo a kdy zajdeme na to kafe?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak na ty akce jsem zvědavá :) Kafe ideálně dopoledne...

      Delete
  3. Ahoj, zrovna řeším to samé..nějakou dobu. A vlastně jsi shrnula vše, co jsem si myslela, jen jsi to hodila na "papír".
    Děkuji moc. Sandra

    ReplyDelete
  4. A všichni jsme teď strávili 20 minut čtením článku... :D

    ReplyDelete
  5. Moc pěkně napsáno, ačkoli podle mého ani nyní zarytí "sharaři" neustanou v každodenním postovaním, chatovaním, nebo hloupím komentovaním. Závislost na internetu je hodně věc charakteru...Pokud řekneš workoholikovi, aby na týden přestal s prací, hned další den ho uvidíš, celého spojeného a unaveného s koštětem v ruce. Jinými slovy, nejde ani tak o ovlivnitelnitelnost, jako spíš o to, jak je člověk v nitru nastaven, tedy jestli si bude ze svých, časuzbytných, činností hryzat svědomí, nebo bude s klidem fungovat na stejné frekvenci bez výčitek.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jirko, máš pravdu. Kdybych do článku sepsala, kolik mě to stálo úsilí, být v klidu a užít si volno, bez toho, abych měla špatné svědomí, abych řešila, co vše bych mohla dělat, článek by byl na hodinové čtení :) Pokud se odhodlám, o tom nastavení někdy napíšu...

      Delete
  6. Pekny clanek, mam rad lidi co si vazi sveho casu. Ja zas od 30. kvetna 2016 nepouzivam hlasove sluzby operatora a eliminuji e-mail. Facebook je me pracoviste a povinnosti resim virtualnimi schuzkami od 9:00-11:30 lidi v me komunite si na to navykli. Odpoledne pak "zaviram kram" a chci se prevazne venovat svym konickum, rodine a pratelum. Pokud si nekdo z tohoto casu chce vzit kus, pak uz je to cas "ambulance" a musi mi za to zaplatit. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Pěkný harmonogram a dobrý přístup :)

      Delete
  7. Výborný článek, dík za tipy k zamyšlení.

    ReplyDelete
  8. Pěkný článek, skvělý k zamyšlení :).
    o něco podobného se pokouším poslední dobou také... Naučila jsem se být neustále k dispozici a dostupná a ve finále jsem zjistila, že neumím vypnout a musím pořád "pracovat", pořád se dost zaměstnávat. Je to kupodivu těžká činnost, zkoušet být v klidu a užívat si to :D

    ReplyDelete
  9. To je super, občas o tom přemýšlím.
    No ale problém je, že kromě klasické práce "od-do" mám hromadu svých zakázek a ty se prostě bez internetu neudělají. Dokonce ani knížka nebo blog se bez interntu nenapíše. Ale chtěla bych přejít na nějaký lepší systém a neviset u toho pořád. :-) Článek je fakt dobrý a nutí o tom člověka víc přemýšlet. A to i když mám období pauzy od fb, tak ten čas žere...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Markéto, chápu, taky bez internetu "žít" nedokážu, práce prostě nemůže být vždy offline. Je to boj... Včera jsem sepsala aspoň pár tipů, jak pracovat offline, i když se zdá, že je k práci internet nutný.

      Delete