Saturday, 15 April 2017

Začít je to nejtěžší...



Začít je to nejtěžší. Nikdy nevíte, co se z vašich nápadů stane. Občas se povedou, občas ne. 
Občas zjistíte, že nejsou dokonalé. Občas to zjistíte až postupem času. Občas vám některé nápady přinesou mnoho zkušeností a nových příležitostí. 

Můj úplně prví pokus o vytvoření cokoliv nového z vlastní hlavy byl foodblog Veselé Borůvky

V té době, pět let zpátky bylo českých foodblogů tak pět a půl. 

A já se nesmírně nudila v práci. Strašně moc jsem chtěla něco dělat, něco vytvořit. Psát. Fotit. Ukázat, že jsem šikovná. Protože jsem se tak vůbec necítila. 

Ten začátek byl hrozný. Neuměla jsem psát. Nejenže jsem měla texty plné hrubek, ale samotná skladba vět opravdu skřípala. Každý řádek byl porod a nedokázala jsem se odvázat a užít si samotnou tvorbu. 
Celé mi to připadalo trapné, začít psát, fotit, vymýšlet recepty. Bála jsem se, co kdo řekne, že se mi někdo vysměje, nebo že se někomu moje práce líbit nebude. Prostě jsem měla v hlavě milion otázek a pochybností, proč to nedělat. Prvních padesát příspěvků jsem psala jen pro sebe a zveřejnila jsem je až poté, jak jsem měla pocit, že na tom blogu něco je. 

Co jsem si myslela, že mi ten blog přinese? 
Plánovala jsem psát recepty a vydat kuchařku. 

Co mi tento blog přinesl? Recepty jsem přestala psát a kuchařku jsem vydat už nechtěla. Dal mi ovšem mnohem více:

Naučila jsem se psát česky. Chtělo to hodně trénovat, ale nakonec jsem se celkem slušně rozepsala :)

Naučila jsem se trošku fotit. Bavilo mě to. Do tajů dokonalého foodstylingu jsem se nějak nedostala, ale to by ani nikdo nevěřil, že bych se zrovna já ponořila do něčeho až do dokonalosti. 

Na základě tohoto blogu mě oslovilo vydavatelství Melvil, ať pro ně píšu. A skoro to nedopadlo, protože jsem hned v prvním odevzdaném článku napsala hnusnou hrubku. Tak jsem mohla vysvětlovat, že nejsem dement, jen neumím česky. Respektive umím, ale nevidím hrubky. Nakonec jsem pro Melvila psala rok, a pro jistotu každý text prošel kontrolou. Bylo to skvělé. Cítila jsme se taková důležitá a šikovná, že píšu články pro vydavatelství :)

Tento blog mi dal ovšem něco, co jsem neočekávala. 

Na základě tohoto blogu a psaní mě oslovili lidi, který se stali součástí mého života. Je otázkou, kdo oslovil koho v první řadě :) Asi bylo v mém psaní něco, co ty lidi nadchlo, nebo nevím, přišlo jim, že bychom si mohli rozumět. Tento blog mi v podstatě přitáhl do života kamarády, bez kterých bych si těžko poradila. Přinesl mi Dášu, s kterou jsme chvilku i spolu bydlely, a asi to bude napořád taková ta moje mladší adoptovaná sestra :) A přinesl mi Áju, která už mezi námi není, ale bez ní bych svoje nejtěžší období v životě nebyla překonala. Bohové mají zvláštní smysl pro humor... 

Tento blog měl i "temnou" stránku. Když jsem s někým randila, ukázalo se, že o mě google i blog prozradí více, než bych si na prvním randě sama přála. 

Zpětně je tento blog něčím, co těžko ohodnotím. Vidím v něm hromadu chyb, neohrabanost, dnes bych ho asi psala jinak. Ale co už. Patří ke mně. Těžko bych předstírala, že jsem byla (nebo že vůbec jsem) dokonalá. 

Tento blog dosáhl nedávno 2 000 000 prokliků, a dodnes generuje návštěvnost kolem 500 až 1000 prokliků denně. Na to, že jsem na něho 2 roky nepřidala nový článek nebo recept, se opravdu divím, že žije dál. 

Ať už plánujete cokoliv, neodkládejte ten začátek. Stejně nevíte, jak to všechno dopadne. Užijte si ten proces a nechte věci dopadnout, jak mají. Hlavně, začněte :)

No comments:

Post a Comment