Monday, 1 May 2017

Malé kroky


Pamatujete si slogan od Nike: JUST DO IT. 

Ano, skvělý slogan! Pak se pustíte do práce. Ani nevíte, co všechno potřebujete udělat. V lepším případě si sepíšete seznam. Který má tak třicet položek. A teď už nevíte, zda je děsivější žít s tím seznamem nebo bez. Vše se zdá být tak nepředstavitelně těžké, zdlouhavé. A pak vše odložíte. Je toho totiž tolik, že je stejně jedno, zda se do něčeho pustíte. Stejně to vypadá na práci na milion let. Den nebo dva už nic nezmění. Takto se úkoly táhnou týdny, pak měsíce. Občas i roky. 

Jak to změnit? 

Když jsem začínala, tak se zdálo všechno nemožné. Chtěla jsem restauraci, ale neměla jsem zkušenosti, peníze, představu, kontakty, vlastně nic. Chtěla jsem psát, ale moc mi to nešlo. 

Čím jsem začala? Drobným krokem. Velmi malým. Založila jsem si blog. Pak napsala první článek. A další. A další. A napsala jsem jich padesát, než jsme blog zveřejnila. Dnes je těch článků dost na to, aby blog Veselé Borůvky žil bez další údržby. A tenkrát to bylo jen pár písmen, které nikdo nečetl. Někdo si k tomu musel každý týden sednout, a napsat aspoň jeden článek, recept, něco nafotit.

Když jsem pak onemocněla, chtěla jsem toho hodně změnit. Chtěla jsem otevřít restauraci, začít podnikat, postavit se na vlastní nohy. Zdálo se to být trochu velkým soustem, nehledě na to, že jsem měsíce spala dvanáct až šestnáct hodin. Měla jsem velkolepé plány. Chtěla jsem toho hodně. I když jsem si ovšem sepsala úkoly, které jsem si víceméně vymyslela, protože jsem opravdu netušila, co všechno bych pro to měla udělat, jen jsem na ten seznam paralyzovaně koukala, a už jen samotné vytvoření seznamu úkolů mě vyčerpal. Tehdy jsem si začala říkat mantru "udělej aspoň trošku". 

Já vím, všude se říká, udělejte to nejdůležitější. Poperte se s tím největším úkolem, který vás děsí nejvíce, který odkládáte nejdéle. Možná to funguje taky. U mě to nemělo efekt. Mě se povedlo překonat strach a blok ze začátku drobnými nepatrnými kroky. Napsat někomu email. Přihlásit se do skupiny podnikatelek. Najít video na TED-u, které mé inspirovalo. Zeptat se jednoho člověka. Zkusit jednu věc. Nemůžu říct, že bych pro svoje současné štěstí vynaložila ohromné úsilí. Spíš jsem měla štěstí, a kráčela mu velmi opatrně naproti. 

Dodnes si si říkám, udělej aspoň trošku. Protože první zvládnutý drobný úkol u mě uvolní zablokovaný mozek, a začne mi to myslet. Dodá mi to sebevědomí. Možná to zní vtipně, že odeslat první email s jedním řádkem nebo otázkou udělá tolik. Ale většinou to fakt pomůže, a mám pak chuť udělat další a další věc ze svého krutě dlouhého seznamu. Je to pořád lepší, než utéct, práci odložit. Ne vždy v sobě najdeme dost odvahy a energie, abychom dělali ohromné věci a zvládali velké kroky. Občas stačí, když se pohneme dopředu, aspoň trošku. 

No comments:

Post a Comment